Velvarsko je krajinou, která patří svou polohou i utvářením terénu k Podřipsku. Mírně zvlněná krajina je protnuta Červeným a Bakovským potokem, které se právě ve Velvarech stékají a směřují odtud k dolnímu toku Vltavy. Kolem těchto vodních toků se už od pravěku usazovali lidé, kteří tuto zemi osídlili mnohem dříve než na homolovitý Říp měl a mohl vystoupit praotec Čech v čele našich slovanských předků. Archeologické nálezy, uložené ve sbírkách Městského muzea ve Velvarech i v Národním muzeu v Praze, dokládají nejstarší osídlení už v mladší době kamenné. Kdy osada u brodu přes Červený a Bakovský potok získala městská práva, není jisté. Při velkém požáru v roce 1482 shořel i městský archiv s nejstaršími listinami včetně privilegií udělených městu Karlem IV., Zikmundem Lucemburským a Jiřím z Poděbrad. Král Vladislav II. Jagellonský přoto v listopadu 1482 svým majestátem potvrdil Velvarům práva a výsady obsažené ve shořelých listinách, včetně svého vlastního majestátu ze 4. dubna téhož roku. V něm bylo uvedeno, že mocí královskou městečko Velvary na město vyzdvihuje, uděluje mu právo budovat hradby, konat výroční trh na svátek sv. Šimona a Judy (28. října) a vybírat trhové poplatky a cla. Velký požár v roce 1482 však nebyl požárem jediným. Další následovaly v letech 1490, 1531 a ještě častěji podle zápisů v Pamětní knize města hořelo v 17. a 18. stol. Tyto katastrofy postupně změnily tvář města natolik, že z jeho starší gotické podoby nalézáme dnes jen nepatrné zbytky. Nejcennější památkou z té doby je kostel sv. Kateřiny na náměstí. Poprvé je připomínán jako farní v roce 1337. Když se v roce 1591 zastavil ve Velvarech anglický vyslanec Fynes Moryson, vstoupil tehdy do středověkého města, do jehož výtvarného prostředí začala pronikat renesance. Patrně z nedaleké gryspekovské Nelahozevse s renesančním zámkem sem přicházejí kameníci a zedníci vlašského původu, aby vstoupili do služeb zdejších měšťanů. Hlavním představitelem italských umělců ve Velvarech byl Vlach Santini Malvazione, který pocházel z překrásné krajiny na severu Itálie u Comského jezera. Jeho hlavním velvarským dílem je hřbitovní kostel sv. Jiří vybudovaný v letech 16131616, jenž je jedinečným dokladem pozdně renesanční sakrální architektury s cennou částečně odkrytou pů vodní malbou. Štukatérské práce v interiéru údajně provedl další Vlach Batisti. Renesance se uplatnila i ve středověkém farním kostele sv. Kateřiny, i když některé její prvky zanikly za barokní přestavby a pozdější novogotické úpravy. Snad nejvýznamnější městskou architekturou sklonku renesance reprezentuje dům č.p. 57 (Reduta), který dal přestavět Jan Bárta Brandýský kolem roku 1614. Další renesanční památkou je nedávno obnovená Pražská brána, kterou vystavěl za purkmistra Jiřího Mydláře v roce 1580 stavitel Bartoloměj Vlach. K fortifikaci města na začátku 16. stol. patřila ještě Roudnická brána (zbořená 1841) a Malovarská, na jejímž místě vznikla v letech 1573-1576 renesanční Slanská brána (zbořená v roce 1878). Chržínskou bránu tvořila vrata mezi zděnými pihři a fortna byl jen průjezd domem č. 205 opatřený z obou stran vraty a vedoucí k přednímu mlýnu, k zahradám a na luka. Velvarský okruh renesanční architektury zahrnuje i kostel Stětí sv. Jana Křtitele v nedalekém Hospozíně, který zdobí datovaný portál (1595) s heraldickou výzdobou. Teprve v roce 1818 dosáhly Velvary velikosti, kterou měly před třicetiletou válkou. Ve 40. letech 19. stol začal ve městě čilý stavební ruch, který doprovázel umístění nových úřadů. Potřeba rozšiření města si vynutila zboření hradeb a tří ze čtyř městských bran. Hlavní podnět rozvoji však dalo postavení místní železniční tratě z Kralup nad Vltavou do Velvar, která město spojila s hlavní železniční trasou z Prah y do Drážd'an. První vlak vjel slavnostně do Velvar 18. října 1882 a doprava po železnici významně prospěla rozvoji zdejšího průmyslu - cukrovaru existujícího již od roku 1871 a chemického závodu, tzv. solárny (dnes Velvana, a.s.). Hospodářský růst města ve 2. polovině 19. stol. byl provázen i rozvojem spolkové a kulturní činnosti. Velvary se mohou pochlubit tím, že zde v roce 1870 Karel Krohn založil první dobrovolný hasičský sbor v Čechách. V roce 1870 tu vznikl učitelský spolek Budeč, od roku 1884 byla ve městě sokolská jednota, patřící župě podřipské a od roku 1886 ochotnický divadelní spolek Tyl, který navázal na působení městského studentského souboru z let 1861-1863.

Celkový pohled na náměstí Krále Vladislava

Panská hospoda č.p. 10.

Kostel sv. Kateřiny

Pražská brána

Renesanční dům č.p. 8 na náměstí Krále Vladislava

Pražská brána