PRAHA - perla Evropy

Praha bývá nazývána zlatá a stověžatá, jisté však je, že patří mezi nejkrásnější města na světě. Její krásu umocňuje půvabná řeka Vltava, která se jí vine podobna stříbrné stuze. Zrcadlí se v ní městské dominanty, věže, chrámové kupole, paláce a domy, zeleň zahrad a ostrovů. Spony mostů váží k sobě starobylé městské celky, rozložené po obou březích jejího toku. Pro svou polohu na návrších a v kotlině řeky bývala srovnávána s Římem. Město tvoří dokonalou jednotu se svou řekou, rozlitou mezi Starým Městem a Malou Stranou do působivé šíře na staroměstském jezu, na nějž se otvírá kouzelný pohled z nejstaršího z pražských mostů - Karlova mostu. Pražské teritorium bylo osídleno již v pravěku (asi roku 4000 před n.l.). Postupem času se pravěké osady přibližovaly z vyvýšených míst k toku Vltavy a v 8. stol. n. l., kdy tu žili již Slované, posunulo se těžiště hospodářského života až na hradčanský ostroh a na území pozdější Malé Strany. Osada, která zde vznikla, se stala spolu s hradčanským areálem základnou historické Prahy. Koncem 9. stol. postavil na hradčanském ostrohu kníže Bořivoj první křesťanský kostel Panny Marie a krátce nato hrad, který se stal centrem formujícího se přemyslovského českého státu. Že to bylo místo již výstavné a obchodně významné, svědčí vyprávění arabskožidovského kupce Ibráhíma ibn Jákuba, který roku 965 na své cestě Evropou navštívil Prahu. Shledal ji jako město již asi sto let staré, zbudované z kamene a vápna a obchodem ze všech nejbohatší. V pol. 10. stol., kdy se v Čechách rozvíjela slavná říše Boleslavů, bylo pražské hradiště opevněno soustavou zdí, obepínajících celý ostroh. Na této ploše stála již rotunda svatého Víta s biskupským palácem, knížecí palác, klášterní kostel sv. Jiří a řada roubených stavení. V době sporů mezi Přemyslovci (po roce 1061) vystoupil do popředí druhý pražský hrad - Vyšehrad. Vznikl někdy v pol. 10. stol. a po roce 1067 na něj přesídlil Vratislav II. a začal jej záměrně budovat jako sídlo českých panovníků. Založil tam nový kostel sv. Petra a farní kapli sv. Martina. Když však byl roku 1085 korunován na českého krále, slavnost korunovační se konala na Pražském hradě. A tak prvenství Vyšehradu nemělo dlouhého trvání, neboť již koncem vlády Soběslava I. (r. 1139) se stal opět knížecím sídlem Pražský hrad. Vláda druhého českého krále Vladislava I. obohatila Prahu o kamenný Juditin most, areál kláštera johanitů, klášter premonstrátů na Strahově a o biskupský dvůr na dnešní Malé Straně. Ke Starému Městu přibyla v roce 1257 Malá Strana, gotické město, které na jižním úpatí hradu založil Přemysl Otakar II (12531278), za jehož vlády se stala Praha hlavním městem jedné z největších říší tehdejší Evropy. Po vymření Přemyslovců (r. 1306) a nástupu Lucemburků (r. 1310) se Praha za vlády Karla IV. stala nejen hlavním městem českého království, ale i sídlem císaře říše římskoněmecké. Její význam podpořilo i zakládání celé řady nových kulturních institucí, především univerzity (r. 1348) i rozšíření jejího areálu o Nové Město. Vyšehrad byl jako bájné sídlo Přemysla Oráče péčí Karlovou přestavěn v rozsáhlou gotickou pevnost. Vyvrcholením Karlovy stavební činnosti v Praze byla stavba nového kamenného mostu, vynikajícího technického díla, vybudovaného za vedení Petra Parléře v letech 1357 až 1400. Velmi honosná byla jeho věž na staroměstském předmostí, vyzdobená figurální plastikou vysoké umělecké hodnoty a řadou erbů Karlových zemí, která vedle své obranné funkce vyjadřovala především reprezentaci královského majestátu, koruny i státní myšlenky. V roce 1348 založil Karel IV. na širokém pruhu podél staroměstských hradeb Nové město. Malostranské podhradí se pak nazývalo Menším Městem. Výtvarná kompozice Nového Města byla malebná, neboť pro kostely a význačné architektury byla vyhledávána místa, odkud mohly působit opticky do širokého okolí a vytvářet tak pohledově působivé dominanty. Město bylo zároveň vrcholným dílem středověkého urbanismu, které dosud udivuje dokonalostí prostorového řešení. Celý obvod Nového Města, Vyšehradu, Hradčan a Malé Strany byl opevněn novými gotickými hradbami s řadou městských bran, vytvářejícími kolem měst prstenec, zajišťující bezpečnost jejímu obyvatelstvu. Když Karel IV. v roce 1378 umíral, bylo téměř veškeré jeho dílo ve stavu zrodu. Václav IV. neměl sice politické schopnosti svého otce, ale zdědil jeho náročnost na umění, s níž dokončil výstavbu gotické Prahy. V roce 1419, kdy Václav IV. umírá, jeví se Praha jako jedno z nejkrásnějších a nejvelkolepějších velkoměst světa, jež plně zasloužilo označení Řím severu. Zvlněný terén, na něm dva hrady, sta věží a vížek nad nízkou siluetou měšťanských domů, vyčnívajících svými štíty za ozubenou hradbu, ponořenou do vegetace a mezi nimi stříbrný pruh Vltavy se nezměnil po více než 200 let.

Renesanční domy na Staroměstském náměstí

Vltava, Karlův most a Hradčany

Procházka po Karlově mostě

Staroměstské náměstí s dominantou Týnského chrámu v pozadí

Hradní zahrada

Silueta Hradčan z Karlova mostu

Národní divadlo