Na řece Jizeře mezi Mnichovým Hradištěm a Mladou Boleslaví leží na vyvýšené planině město Bakov nad Jizerou. Původní rybářskou osadu založili cisterciáci z nedalekého kláštera Hradiště v období mohutné kolonizační vlny ve 13. stol. První písemná zpráva o Bakovu pochází z roku 1345, kdy cisterciácký opat Přebor postoupil Bakov s okolím pánům ze Zvířetic, usídlených na nedalekém hradě. Roku 1497 se Hašek ze Zvířetic zasadil u krále Vladislava II. o povýšení Bakova na městečko s přiznáním městské pečetě a trhů. Značného rozkvětu dosáhl Bakov v 16. stol. za vlády Vartenberků, kteří přestavěli kostel sv. Bartoloměje, pocházející z roku 1384, do podoby pozdně gotického slohu. V jejich péči byla též zbudována na hřbitově kaple sv. Jakuba, určená místním nekatolickým věřícím. Při vstupu na hřbitov byla v roce 1588 pořízena renesanční hřbitovní brána, jež náleží k nejstarším místním památkám. Po Bílé hoře se dostává Bakov do vlastnictví Valdštejnů, za jejichž vlády byla na počátku 18. stol. přestavěna hřbitovní kaple v barokní kostel svaté Barbory. Barokní oltář se sochami zhotovil kosmonoský sochař Josef Jelínek, který je též tvůrcem morového sloupu se sousoším svaté Trojice uprostřed náměstí, pocházejícího z roku 1729. Od počátku 18. stol. se počíná proslulá výroba orobincového zboží, typická jen pro Bakov a okolí. Chudé městečko řemeslníků se povzneslo v roce 1865 zásluhou vybudování železničního uzlu na jeho okraji. V Bakově se narodil a působil hudební skladatel Jiřík Ignác Linka. Bakovští si připomínají místa dlouhodobého pobytu spisovatelů R. J. Kronbauera, F. Horčičky- Havíře, K Sellnera, A. Havla, J. Podobského, malířů J. Hájka a R. Livory. V horkém létě bývá Bakov nad Jizerou letoviskem hostícím návštěvníky místního koupaliště a hlubokých lesů v okolí, nedalekého hradu Zvířetice a vstupní branou do Českého ráje.

Barokní kostel sv. Barbory

Morový sloup se sousoším sv. Trojice