Ústí nad Orlicí leží v nádherném kraji Podorlicka, na soutoku Tiché Orlice a Třebovky. V jeho okolí se nachází mnoho přírodních krás a historických zajímavostí. Také samotné město Ústí nad Orlicí se vyznačuje bohatými tradicemi, které se vepsaly do vnější tváře města. Od roku 1991 je historický střed města vyhlášen za městskou památkovou zónu. Počátky města spadají do druhé pol. 13. stol. První písemná zmínka o Ústí nad Orlicí pochází z roku 1285. V pozdějších staletích patřilo město Zbraslavskému klášteru, litomyšlskému biskupství, Kostkům z Postupic, Pernštejnům a od roku 1622 Lichtenštejnům. Původní přirozené centrum správy na nedalekém hradu Lanšperku bylo v 16. stol. přeneseno do Lanškrouna, kde přetrvalo až do pol. 19. stol. Díky schopnos tem ústeckých obyvatel si však již v této době městečko vysloužilo pověst šikovných textiláků a zdatných muzikantů. Významným impulsem pro rozvoj města byla stavba a započetí provozu železnice z Olomouce do Prahy v roce 1845. Postupný rozvoj textilní tovární výroby přinesl městu označení "východočeský Manchester", jakožto jednoho z nejvýznačnějších center textilního podnikání. Na tuto tradici navazují dnešní podniky Perla, bavlnářské závody a.s., Rieter Elitex a.s. a Výzkumný ústav bavlnářský a.s. Za doklad již zmíněné hudebnosti obyvatel města může sloužit dávné, dodnes používané úsloví "V Oustí umí každý housti". Přispěly k ní zdejší slavné muzikantské rody, velké hudební osobnosti v čele s legendárním houslovým virtuosem Jaroslavem Kocianem a také dnešní podoba ústeckého kulturního života. Mezi jeho pravidelné vrcholy patří například velmi kvalitní mezinárodní Kocianova houslová soutěž, mezinárodní Heranova violoncellová soutěž, ale také vystoupení zdejších výborných hudebních souborů, jakými jsou například Dechový orchestr města Ústí nad Orlicí, Komorní orchestr Jaroslava Kociana a jiné. Ústecká Cecilská hudební jednota je současným nejstarším pěveckým sborem v Evropě, který bez přerušení pokračuje ve své činnosti již od roku 1803. Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie, který je s účinkováním tohoto sboru spojen, je výraznou architektonickou dominantou města a zároveň pro své vynikající barokní varhany i akustiku dobrým zázemím pro vznik kvalit ních nahrávek chrámové hudby a nedávno také podzimního Festivalu duchovní hudby svaté Cecílie. V kulturním životě města má své místo také divadelní tradice, představovaná především více než stoletým působením divadelního souboru Vicena. Díky ní vznikla v roce 1936 pozoruhodná funkcionalistická budova divadla navržená předním architektem Kamilem Roškotem a zařazená mezi kulturní památky města. Ústecký soubor scénického tance C-Dance patří ke špičkovým v České republice. Stále živé je betlémářství s tradičním "chozením po betlémech" v době sváteční, kdy se v desítkách domácností zaskví krásné malované betlémy od místních lidových umělců - další betlémy tvoří část expozice městského muzea. Ústí nad Orlicí je přívětivé nejen svým vzhledem, svými pamětihodnostmi a kulturním životem, ale také tím, že poskytuje velké možnosti rekreačního vyžití. Okolí města nabízí ideální cíle pro pěší i cyklistické výlety (jedna z nádherných kratších tras vede podél kapliček Křížové cesty až na vyhlídkovou věž na nedalekém Andrlově chlumu, dále na nedaleké zříceniny hradů Lanšperk, Žampach, Potštejn, Litice a jiné). Procházku městem zpříjemní mnoho restaurací s bohatou nabídkou jídel i nápojů. Do nabídky sportovního vyžití náleží nemálo zdejších míst, především však velký sportovní areál s fotbalovým a atletickým stadionem, tenisovými, volejbalovými a basketbalovými kurty, saunou, plovárnou, posilovnou, krytý plavecký bazén, kuželkářská dvoudráha, herna stolního tenisu, turistická loděnice, letiště s možností paravýcviku či vyhlídkových letů a mnoho dalších lákavých možností k příjemnému strávení volného času.

Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie z roku 1776

Mírové náměstí s budovou radnice z roku 1723

Mírové náměstí

Z Kocianovy houslové soutěže - laureát roku 1996 Jan Fišer

Roškotovo divadlo z roku 1936

Detail jednoho z proslulých ústeckých betlémů

Památník odboje socha Bubnující legionář od Josefa Mařatky z roku 1923

Nová rozhledna na Andrlově chlumu z roku 1996

Hernychova vila

Znovuvysvěcení kapliček po obnově Křížové cesty v roce 1994