Na hranici Čech a Moravy v nadmořské výšce 435 metrů se rozkládá malebné město Svitavy. Jméno získalo podle staré říčky Svitavy, která je připomínána již před rokem 1125 v Kosmově Kronice české. Zde v blízkosti řeky, díky kolonizaci premonstrátského kláštera v Litomyšli (zal. 1145), vziká osada s románským kostelem sv. Jiljí, nazývaná "Starou" Svitavou. Druhou kolonizací, jejímiž nositeli byli převážně německy mluvící osadníci, vzniká v pol. 13. stol. tzv. Svitava "Nová". Kolonizační činnost pohraničí probíhala zejména za úřadu biskupa Bruna ze Schauenburka (1245-1281), který také pověřil svého blízkého spolupracovníka, vestfálského šlechtice Helemberta von Thurm, založením města Svitav. Zájmy olomouckého biskupství a litomyšlského premonstrátského konventu se vyostřily do sporu, jenž byl rozhodnut 6. listopadu 1256 smírčí smlouvou. Listina, jíž je spor vyřešen, se někdy považuje za "zakládací listinu města Svitav". V této smlouvě však jsou některé formulace nejasné, a tak s určitostí lze říci, že se jedná o dobové falzum. Tuto listinu v roce 1269 potvrdil Přemysl Otakar II. Svitavy byly městem podřízeným olomouckým biskupům. Prvním rychtářem byl sám lokátor Helembert von Thurm, který byl podepsán jako svědek při zakládání vsi Kamenná Horka v roce 1266. Městečko, někdy v listinách zvané oppidum, získalo v roce 1330 důležité privilegium, které potvrzovalo svitavskou rychtu, k níž patřila vesnice Čtyřicet Lánů a Moravský Lančov. Později (1513) ke svitavskému panství připadly vsi Hradec nad Svitavou, Vendolí, Sklené, Javorník, Ostrý Kámen, Horní Hynčina, Kamenná Horka a Chrastová Lhota. Svitavské panství bylo často propůjčováno, prodáváno a zastavováno. Roku 1484 vykoupil Svitavy správce olomouckého biskupství Jan Filipec od Ješka Svojanovského z Boskovic. Svitavy se staly opět městem patřícím olomouckým biskupům, ale ztratily statut správního centra biskupských statků a byly přičleněny do mírovského panství. Toto správní rozdělení trvalo až do roku 1775, kdy byl obnoven úřad pro Svitavsko se sídlem ve Čtyřech Lánech. I přes střídání majitelů města nastává v 16. stol. rozkvět, který je možné nazývat "zlatým věkem" Svitav. Vzrůstá politická moc měšťanstva a s ní nastupuje ekonomická prosperita. V 16. stol. město usilovalo o podřízení rychty městské radě. Tento spor rokem 1599 končí, neboť rychta i s příslušnými právy byla městu prodána. V roce 1786 se z města stalo panství se správou 24 obcí. Velká reforma správy v letech 1848-1850 přinesla městu nejen zrušení vrchnostenských biskupských úřadů, ale i to, že se Svitavy staly sídlem soudního okresu v rámci politického okresu Moravská Třebová. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se ve Svitavách objevily tendence přičlenit se k autonomním oblastem, které byl.y vyhlášeny německým obyvatelstvem. Vznikla idea tzv. "Schönhengstgau - Hřebečska". Jednalo se o území o velikosti asi 118 km2 se 133 obcemi. Správní centrum mělo být jedno ze tří měst - Svitavy, Lanškroun nebo Moravská Třebová. 10. prosince 1918 byly Svitavy vojensky připojeny k Československu. Německé město s malou menšinou českých obyvatel zažívalo osud ne nepodobný ostatním městům Sudet. V letech 1938-1945 byly Svitavy přičleněny k Třetí řiši. V roce 1945 město dostává českou správu. V důsledku odsunu původních německých obyvatel se město začíná zaplňovat přistěhovalci ze všech koutů Československa. K 1. lednu 1949 vstupuje v platnost nový zákon o státním uspořádání a ve Svitavách vzniká okresní národní výbor. Touto reformou státní správy se vytvořily okresy Polička a Litomyšl v rámci Pardubického kraje. Tento stav zůstal až do roku 1960, kdy Národní shromáždění schválilo novou územní organizaci státu. Tato ústavní změna znamenala vytvoření okresu Svitavy, který byl přičleněn do Východočeského kraje. Do okresu Svitavy připadla města do té doby samostatná - Polička, Litomyšl a Moravská Třebová. Svitavský okres zahrnuje celkem 113 obcí a 6 měst. Žije v něm 102 770 obyvatel. V samostatném městě Svitavy žilo k 31. prosinci 1995 téměř 18 tisíc obyvatel.

Náměstí míru ve Svitavách. V letech 1993-1994 se uskutečnila komplexní rekonstrukce městského jádra. V horní části náměstí se nachází morový sloup s mariánskou sochou na vrcholu a sochami světců z roku 1703.

Kostel Navštívení Panny Marie, původem z doby kolem roku 1250, přestavěný po požáru v roce 1781 a v roce 1804 znovu slavnostně vysvěcen. V popředí kašna sv. Floriána.