Území dnešní Ostravy bylo od pradávna vstupním místem do Moravské brány, kudy procházely prastaré cesty od Baltického moře k moři Středozemnímu. Už před 30 tisíci lety měli na vrchu Landeku své sídliště lovci mamutů, kteří tu jako první na světě používali uhlí z místních, na povrch dodnes vycházejících slojí k udržování svých ohnišť. K zalidnění kraje došlo hlavně ve 13. stol. Roku 1229 se poprvé připomíná dnešní Slezská Ostrava a roku 1267 město Moravská Ostrava. V polovině minulého století nastal překotný rozvoj uhelného, hutního, strojírenského a chemického průmyslu díky objevení uhlí v roce 1763. Založením Rudolfovy hutě v roce 1828 v sousední vesničce Vítkovice byly položeny základy pro vznik dnešních Vítkovic, a.s., známých po celém světě. Dnešní Ostrava s 329 000 obyvateli stále posiluje své metropolitní postavení jako správní, obchodní, průmyslové a společenské centrum regionu; je sídlem římsko-katolického biskupství. Město je přístupné z několika směrů jak po silnici, tak síti železnice, letecká doprava je do regionu a z regionu zajišťována již od roku 1959 letištěm mezinárodního významu Mošnov. Ve městě samotném je možno shlédnout a navštívit řadu kulturních stánků a význačných pamětihodností. Jsou to například: Divadlo Jiřího Myrona z roku 1894, Divadlo Antonína Dvořáka z roku 1907, Dům umění Galerie výtvarného umění s rozsáhlými sbírkami z roku 1926, Stará radnice ze 16. stol., Bazilika Božského spasitele z roku 1889 - druhý největší chrám na Moravě s kapacitou pro 4 000 osob, kostel sv. Václava z pol. 13. stol., morový sloup se sochou Panny Marie z roku 1702, dřevěný kostelík Svaté Kateřiny v Hrabové ze 16. stol., zřícenina SlezskoOstravského hradu z konce 13. stol., budova Nové radnice z roku 1930, jejíž věž sahádo výšky takřka 86 metrů a jiné. V roce 1993 bylo otevřeno na bývalém dole Anselm v Petřkovicích Hornické muzeum, ve kterém návštěvník nalezne dokumenty o vývoji Ostravsko-Karvinského revíru od původních štol z počátku 19. stol. až po nejmodernější současnou důlní techniku. Ostrava má na svém území několik velkých sportovních areálů s hřišti, běžeckými drahami, s plaveckými bazény otevřenými i krytými a tenisovými kurty. V blízkosti Ostravy v Šilhéřovicích je situováno do překrásného prostředí zámeckého parku golfové hřiště světových parametrů

Ríšský most přes řeku Ostravici, ležící na bývalé říšské silnici, vedoucí z Opavy přes Ostravu do Těšína (dnes most Miloše Sýkory) Tato pozoruhodná technická stavba nahradila v letech 1912-1914 provizorium, vybudované místo zříceného řetězového mostu z roku 1851

Biskupská katedrála trojlodní bazilika Božského spasitele v novorenesančním slohu, z let 1883-1889. Autor projektu, olomoucký arcibiskupský architekt Gustav Moretta, byl inspirován římským chrámem S. Maria Maggiore

Morový sloup s mariánskou sochou z roku 1702 na hlavním (dnes Masarykově) náměstí. V pozadí věž a budova staré radnice, o níž je první písemná zmínka v roce 1539. Nyní je sídlem Ostravského muzea

Památkově chráněné torzo těžní věže a budovy bývalého Dolu Jindřich, jehož hloubení bylo započato v roce 1846, charakterizuje spolu s věží Nové radnice siluetu centra Moravské Ostravy

Jedna z ukázek soudobé ostravské architektury 90. let, tzv. integrovaný dům, oceněný titulem 'Dům roku'

Technicky unikátní, 86 m vysoká věž Nové radnice z roku 1930 na parkově upraveném nábřeží řeky Ostravice je m.j. sídlem Magistrátu města Ostravy

Stavební plán obce Přívoz (dnes součást městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz) zpracoval v 90. letech 19. stol. významný vídeňský architekt Camillo Sitte. Podle jeho návrhů byl vystavěn též zdejší kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, fara a radnice

Pohled na část severozápadní části Masarykova náměstí. Vlevo a urostřed měšťanské domy z počátku secese 20. stol. ve stylu vídeňské historizující secese

Polský dům z roku 1900, raně secesní budova střediska významné ostravské národnostní skupiny, je po nedávné rekonstrukci opět živým společenským a kulturřn centrem

Budova divadla Antonína Dvořáka, jedné ze scén Národního divadla moravskoslezského. Dnešní podoba původního Městského divadla z roku 1907 pochází z pozdějších přestaveb