Poruba je nejvyhledávanější obytnou čtvrtí Ostravy. Jde vlastně o satelitní město, jež je členěno do osmi obvodů, v nichž žije kolem osmdesáti tisíc obyvatel. S jeho výstavbou na západním okraji městské aglomerace bylo započato až po druhé světové válce. Do té doby malá obec Poruba byla vybrána pro výstavbu tak mohutného sídlištního celku právě pro svou příhodnou polohu, t.j. mimo oblast důlních vlivů a exhalací z průmyslových závodů Ostravska. Obec, ležící na historickém území opavského knížectví, vznikla zřejmě v průběhu tzv. kolonizace v lesích na pomezí Moravy a Slezska, o čemž svědčí i její název (porub je místo "vyrubané" v lese) a první zmínka o ní se váže k roku 1393, kdy je v historických pramenech zmíněn jako vazal olomouckého biskupství jakýsi Stach z Poruby. V držbě tvrze, vsi a hospodářského dvora se vystřídalo několik slezských šlechtických rodů. Příslušník jednoho z nich - Ondřej Bzenec z Markvartovic - zde vybudoval v roce 1573 renesanční zámek. Posledními majiteli panství byli příslušníci hraběcího rodu Wilczků. Dopravní spojení s Ostravou získala Poruba teprve roku 1925 díky místní železniční dráze vedoucí údolím říčky Porubky ze Svinova do Vřesiny. Z historických památek je možno vedle zámku, který se nynějšímu majiteli Statisu Prusalisovi podařilo počátkem devadesátých let zachránit před zničením, navštívit ještě kostel sv. Mikuláše. Původně gotická stavba byla jako centrum rozsáhlé farnosti vybudována již v 15. století. Barokně byla přestavěna v letech 1788-1793. Věž pochází z roku 1808. Z hlediska dějin architektury je však Poruba cenná především jako ukázka ojedinělého urbanistického a architektonického řešení nově budovaného sídelního celku. Nejzajímavější je zástavba prvního a druhého obvodu, která pochází z padesátých let a je projevem tzv. socialistického realismu v architektuře. Ten se vyznačoval monumentalismem a historismem hledajícím inspiraci v antice, renesanci a klasicismu. Vedle monumentálního a širokého bulváru s lipovou alejí a domy připomínajícími paláce, kterým je Hlavní třída, zdobí většinu domů historizující architektonické doplňky, jakými jsou římsy, sloupy s ionskými hlavicemi, sgrafitová výzdoba, bosování, balustrády apod. Škola je v Porubě zmiňována již roku 1650 a až do konce minulého století ji navštěvovaly děti i ze sousedních obcí. Ve zdejší škole jako syn řídícího učitele vyrostl i hudební skladatel Ilja Hurník (nar. 1922). Dnes je Poruba sídlem řady škol i jiných významných institucí a vědeckých ústavů. Na pěti fakultách Vysoké školy báňské - Technické university studuje až šest tisíc posluchačů ročně. V posledních letech je věnována značná pozornost dobudování areálu moderní Fakultní nemocnice s poliklinikou, která je špičkovým pracovištěm v řadě medicínských oborů a jedním z předních nemocničních zařízení v České republice. Vedle bydlení a vzdělání nabízí Poruba svým obyvatelům rovněž řadu možností kulturního a sportovního vyžití. Najdete zde atletický stadion, krytý plavecký bazén, zimní stadion, tenisové kurty a řadu menších sportovišť. Okolí Poruby nabízí možnosti vycházek a cyklistických výletů do lesoparku a okolních lesů v chráněné oblasti Poodří. Příměstské rekreaci slouží rovněž koupaliště, které je rozlohou 4,5 ha vodní plochy největším svého druhu v celé České republice a pojme až osmnáct tisíc návtěvníků. Neocenitelným bohatstvím je také městská zeleň a sadové úpravy ulic a náměstí. Souhrou řady příznivých okolností splňuje Poruba představy mnoha obyvatel o příjemném bydlení a pro své návštěvníky je milým překvapením ve městě, které nosívalo přídomek "černé" a "ocelové".

Vysoká škola báňská Technická univerzita, nová ústřední budova z roku 1974

Nový pavilon Fakultní nemocnice s poliklinikou

Pohled na obytné domy na centrální ulici Poruby - Hlavní třídě

Kostel sv. Mikuláše, barokní stavba z let 1788-1793

Porubské koupaliště - největší umělé koupaliště v České republice

Obytný dům označovaný jako ' Oblouk ', ukázka monumentální architektury 50. let.