Přirozeným centrem jižních Čech jsou České Budějovice, město založené roku 1265 králem Přemyslem Otakarem II. na soutoku Vltavy s Malší. Mělo společně s hlubockým hradem a klášterem Zlatou Korunou tvořit pevnou oporu panovnické moci proti rozpínavosti šlechtického rodu Vítkovců. Pravidelný půdorys, vyměřený zvíkovským purkrabím Hirzem, představuje jeden z vrcholů středověkého urbanismu v českých zemích. Středem se stalo rozlehlé čtvercové náměstí, které dnes patří k největším ve střední Evropě. Při městských hradbách vznikl současně dominikánský klášter s gotickým kostelem Obětování Panny Marie. Neznámý malíř vyzdobil jeho interiér ve 14. stol. freskami, které byly objeveny během nedávné rekonstrukce. České Budějovice zůstaly vždy věrny královské koruně, bývaly místem důležitých diplomatických schůzek předních panovníků a od českých králů obdržely četná privilegia zaručující hospodářskou prosperitu a čilý obchodní ruch. V průběhu neklidného 15. stol. představovalo katolicky orientované město pevnou baštu proti husitství. Následující století přineslo dobu nebývalého rozkvětu, zejména díky těžbě stříbra v okolních dolech. Splavnění Vltavy v téže době umožnilo Českým Budějovicím výhodně se podílet na dopravě rakouské soli do Čech. Nahromaděné prostředky užila městská obec k rozšíření svého pozemkového vlastnictví, ale hospodářský rozmach vyvolal zároveň snahu po okázalé reprezentaci. Projevila se renesančními přestavbami měšt'anských domů a vznikem několika veřejných budov, z nichž nejvýznamnější je bezesporu dominantní Černá věž. Postavili ji v rozmezí let 1550-1577 italští stavitelé a plnila původně funkci zvonice a strážní věže. Za třicetileté války měly České Budějovice mimořádný význam jako vojenská pevnost, několikrát sem do bezpečí přesídlili nejvyšší zemští úředníci a zdejší kostel tehdy krátce ukrýval české korunovační klenoty. Zatímco vlastní válečné události mnoho škod nezanechaly, zničení více než poloviny domů zapříčinil rozsáhlý požár roku 1641. Obnova města trvala několik desetiletí, nový barokní kostel sv. Mikuláše však byl postaven vzápětí po katastrofě. V dalším období pronikavě změnilo tvář měšt'anských domů baroko. Místní sochař Josef Dietrich vytvořil mezi lety 1721-1726 známou Samsonovu kašnu uprostřed náměstí a podle návrhů A. E. Martinelliho získala radnice v letech 1727-1730 svou dnešní podobu. V polovině 18. stol. se České Budějovice staly krajským městem a roku 1785 sídlem nově zřízeného biskupství. Vltavská plavba provozovaná Vojtěchem Lannou a vznik koněspřežné železnice do Lince v letech 1825-1832 podnítily rychlý rozvoj obchodu a průmyslu. V přímé návaznosti na zlepšení dopravních podmínek zde začaly vznikat velké průmyslové podniky, mezi nimiž vynikla sirkárna a Hardtmuthova tužkárna, později též tabáková továrna a pivovary. České Budějovice přelomu 19. a 20. stol. lze charakterizovat i jako město mnoha škol, jejichž založení podporoval mj. biskup J. V. Jirsík. Po II. větové válce došlo k postupnému připojení patnácti okolních obcí a jejich urbanizaci. Počet obyvatel se tak zdvojnásobila v současné době se pohybuje těsně pod stotisícovou hranicí. Od roku 1993 jsou České Budějovice statutárním městem v čele s primátorem. Českobudějovičtí obyvatelé i návštěvníci města mají celou řadu možností kulturního vyžití, k nimž patří stálá scéna Jihočeského divadla a několik divadel menších, hudební zážitky nabízí koncertní síň Otakara Jeremiáše. Je možno si prohlédnout bohaté umělecké, národopisné a přírodovědné sbírky Jihočeského muzea, k němuž náleží také drobná expozice přibližující dějiny nejstarší koněspřežné železnice na evropském kontinentě. Zájemci o výtvarné umění mohou navštívit některou ze zdejších galerií, například Alšovu jihočeskou galerii nebo Dům umění. Ve městě sídlí rovněž Jihočeská univerzita. Ze zdejších významných podniků lze připomenout světoznámý pivovar Budvar či starší pivovar Samson, tužkárnu Koh-i-noor a továrny na výrobu nádobí Sfinx a Bellis. Překrásný rozhled po celém městě a okolí se naskýtá z ochozu Černé věže, stojící v sousedství katedrály. Nejstarší zachovanou stavbou je areál někdejšího dominikánského kláštera, vedle něhož si můžeme prohlédnout renesanční zbrojnici a podél slepého ramene Malše a Mlýnské stoky zbylé úseky původních hradeb s baštami a dvěma hranolovými věžemi. Mezi českobudějovické zajímavosti nepochybně náleží dochované podloubí kolem celého náměstí a v přilehlých ulicích. Pozornost si zaslouží také renesanční budova bývalých masných krámů, ve které dnes nalezneme oblíbenou restauraci. Předností města jsou rozlehlé plochy zeleně a přírodní galerie v lesoparku Stromovka, kde se každoročně koná sochařské symposium ve dřevě.

Pohled na náměstí z ochozu Černé věže

Samsonova kašna

Průčelí budějovické radnice

Freska sv. Kryštofa v klášterním kostele Obětování Panny Marie