Vítejte v Havlíčkově Brodě, městě starobylém, s historii sahající až k počátku 13. stol. Původní kupecká osada Brod, ležící na důležité středověké obchodní cestě zvané Haberská stezka, dala vznik pozdějšímu významnému městu. Založeno bylo Smolem z Lichtenburka, jedním z nejmocnějších pánů z doby vlády krále Přemysla Otakara II. Nálezem stříbné rudy v jednom z nejstarších horopisných celků České republiky, při řece Sázavě, vyrostlo v hustých pohraničních hvozdech bohaté centrum těžby stříbra. Příliv německých horníků byl příčinou, proč toto město neslo od roku 1310 po několik století název Německý Brod. Výhodná poloha na křižovatce cest zaručila městu od 13. stol. také důležitý monopol cizozemského zboží pro oblast dnešní Českomoravské vrchoviny. Kromě obchodu se zde dařilo řemeslné a zemědělské výrobě. Německý Brod brzy získal významná práva a byl postaven na roveň městům královským. Stal se jakýmsi vrchním soudním dvorem pro okolní města Chotěboř, Lipnici, Světlou a Ledeč nad Sázavou. Už Jiřík z Poděbrad dobře věděl, že poloha města také předurčuje Německý Brod ke schůzkám význačných politiků, vojevůdců a české šlechty. Město si budovalo věhlas i mimo území Cech. V roce 1735 byla otevřena latinská škola Carolina, později na ni navázalo brodské gymnasium, které vychovalo řadu světově proslulých osobností jako jsou: Josef Dobrovský, Jan Václav Stamic, Karel Havlíček Borovský, Bedřich Smetana, Jan Zrzavý a mnoho dalších. Brod oplýval střídavě rostoucím bohatstvím i krutou bídou válkami drancovaného území. I přes válečné ničení, morové rány a rozsáhlé požáry zůstalo dochováno přes 100 historických a kulturních památek. Střed města je od konce osmdesátých let památkovou zónou. Městské hradby s baštami, historické centrum s úchvatným barokním náměstím, bohaté kostely, kašna s Tritonem, pověstmi opředený symbol zrady na novoradniční věži nebo jeden z nejvzácnějších zvonů v českých zemích jsou jen náznakem historického bohatství. Jednou z nejvýznamnějších památek je Havlíčkův pomník. Město nezapomnělo na své rebelantství, ale i zdravý úsudek, který vždy projevovalo v mezních epochách, a proto po neobvykle těžkém období II. světové války se zaštítilo jménem stejného ducha, pokrokového, silného, ale také poetického a krásného, jménem Karla Havlíčka Borovského. Havlíčkův Brod dnes navazuje na své bohaté tradice. Prakticky od roku 1850 byl Brod sídlem okresního hejtmanství, soudu a berního úřadu. Byl správním centrem s městským úřadem, rozrůstal se výstavbou budov, postupným zakládáním městských a okresních institucí, v první Řadě okresní nemocnice a gymnasia. Vznikla zde tiskárna, různé spolky umělecké (Jasoň), sportovní (Sokol), a další, které přetrvávají dodnes. V souladu s uměleckým duchem panoval v Brodě čilý ruch kulturní. Divadelní obchodníci uvedli v roce 1922 vúbec první dramatizaci Haškova Dobrého vojáka Švejka v provedení pražských herců. Město podporovalo výstavy akademických malířů, zasadilo se o vytvoření pomníku Tomáše Garyka Masaryka od Jana Štursy. Na to vše, navzdory rychle se měnící politické scéně tohoto století a jejím zásahům, nepřetržitě navazuje dnešní město dalším rozvojem. V současnosti má Havlíčkův Brod 25 000 obyvatel, velké podniky, navazující na tradice jako jsou Pleas, Pivovar Rebel, Mlýn, Pekárny, Mlékárna, ale také novější Plastimat, Zetor, Motorpal, Rico atd. Nově rekonstruované gymnásium a nedávno otevřený komplex Okresní nemocnice, stejně jako výstavba bytů, plaveckého bazénu a sportovního areálu nebo péče, věnovaná přípravě nového domova důchodců svědčí o pokračování myšlenky slušně prosperujícího města sloužícího obyvatelům Vysočiny, který nikdy nebyla a není krajem lehce nabytého bohatství. Také podpora kultury pokračuje, ať už výstavami malířů, expozicemi muzeálních sbírek nebo knižním trhem. Město pěstuje živé zahraniční vztahy s nizozemským Brielle (od roku 1985), s Brixenem v Itálii (od roku 1992) a se Spišskou Novou Vsí (od roku 1995).

Koudelova kašna a morový sloup na Havlíčkově náměstí

Přírodní rezervace Stvořidla

Děkantský kostel Nanebevzetí Panny Marie

Městská pečeť z roku 1281

Interiér klášterního kostela Sv. Rodiny

Městský znak z roku 1637